O nás
Punčochovo smyčcové kvarteto PuSK
Kdo hraje prim?
Občas každá, občas nikdo, někdy všechny najednou, ale tak je to naprosto v pořádku.
Violoncello: Barbora Mádrová
Sekund: Markéta Nováková
Viola: Irena Konvalinková
Prim: Tereza Bahníková
Trocha historie
V
této sestavě (s malými obměnami na pozici 2. houslí) se s radostí
scházíme v Horním Jelení už více než 15 let. A to i přes pracovní
vytížení (nejsme profesionální hudebnice) a časté mateřské povinnosti
(doma máme v součtu dvě kompletní, převážně klučičí kvarteta dětí).
Nalezly jsme k sobě hluboké přátelství a sounáležitost, o kterou se s
Vámi skrze hudbu velmi rády podělíme.
V dobách drívějších jste nás mohli slýchat pod jménem Precordi. Stále častěji jsme hledaly vyjádření toho, co je našemu uskupení vlastní, až jsme jednoho dne "uzrály do Punčoch", sjednocujícího prvku ženskosti, barevnosti a umění nebrat sami sebe příliš vážně.
Repertoár
Hrajeme všechny hudební žánry, které se nám líbí. Nejsme vázané ničím jiným, než vlastním potěšením z hudby. Milujeme klasiku (Mozart, Bach, ...), ale rády a často sáhneme po hezkých aranží hudby filmové, muzikálové či populární.
Chcete zahrát na svatbě, vernisáži, oslavě narozenin nebo uspořádat koncert? Neváhejte a ozvěte se. Na požádání zašleme náš repertoár.
Konstelace PuSK aneb co o nás říkají hvězdy
Každá přináší své osobní kouzlo a jiný charakter něhy a energie.
Housle první jsou, jak jinak, Sluncem ve Lvu. Zacílí a napne plachtu, ochranitelsky vede s ladností a taktem.
Housle druhé, čistý a něžný slunovrat, klidnící, zimní Střelecko - Kozorožský. V tandemu s violou ovšem strhnou kdekterý večírek.
Viola brázdí hluboké račí vody citů na své praktické kánoi a obdivuhodně se pasuje s peřejemi života. Obětavě dojíždí z největší dálky, utěsňuje všechny dírky v lodi.
Violoncello, Beran rytmu, pak ze svých termálních vod často vypustí bublinu tvůrčího nápadu.
Jsme provázané jako hlasy v partituře.
Něco opravdu intimního na závěr
Díky velkému množství za léta shromáždeného notového materiálu, který čítá několik šanonů (resp.krabic) jsme vymyslely již několik dokonalých systémů organizace not (dle skladatele, žánru, četnosti hraní, příležitosti...), které vždy postupně selhávají. Typickým rysem našich zkoušek se tak stává tzv. "hrabání", většinou doprovázané slovy: "Tu nemám...asi je doma...Jak to vypadá?...Já už ale prošla úplně všechno!...Nevzal mi to někdo?..."
Blahosklonný úsměv a trpělivost je na místě. Je dáno, nejspíš osudem, že příště si svůj "zaručený systém" totálně "rozhrabeme" zase my ostatní :-)
Důležité je pro nás být spolu a "hrát si".